FUNNY TEXT
BABIČKA:
Na Starém bělidle bylo lautr hovno co
dělat. Sultán a Tyrl leželi na zápraží a líně si
olizovali kulky. Babička šukala na dvoře a Barunka za stodolou.
Pan Prošek vybízí babičku: "Jdem na to, stará!"
"Inu teď právě nemám čas, až zítra!" "Když
mně dneska tak pěkně stojí péro", prosí pan Prošek,
ale babička a odmítá. Kohout právě jebal slepici až z ní
peří lítalo. Babička povídá Barunce: "Dobrá hospodyňka
i pro pírko přes plot skočí." "Já se ti na pírko
vyseru, lepší pírko za plotem, než roztržená píča",
povídá Barunka. Tato idylka byla rušena zpěvem Viktorky od
splavu. "Co ta kurva dneska tak ječí?", zlobí se pan
Prošek. "Inu svrbí ji a to je horší než podebraná pata",
odpovídá babička. Vtom se přihrnuly děti. "Babičko, heč,
my jsme viděly komtesu Hortensii, chcala támhle u plotu!",
hlásí nadšeně Vilímek. Kde se vzala, tu se vzala, přijela
na koni sama komtesa Hortensie. "Poníženě ruku líbám",
pozdravil ji otec. "I polibte mi třebas prdel", odpověděla
Hortensie a ladně seskočila s koně. "Smím Vám medu
podati?" tázala se babička. "Na ten se vám vyseru,
chcala bych zas jako koroptev", odmítla mile komtesa a
dodala: "Přijela jsem děti na zámek pozvati." "Babičko,
půjdeme na zámek", jásaly děti." Do prdele půjdete,
parchanti zasraný", dodala babička, "abyste se zas přežraly
a posraly jako posledně." Ale děti babičku tak dlouho přemlouvaly,
až svolila. A tak se odpoledne všichni vydali na zámek. Babička
šla, co krok, to prd. "Zatracený kyselo," ulevuje si,
"ještě se na zámku poseru !" Vilímek si vzpomněl,
jaká to byla minule sranda, když paní kněžna šlápla
atlasovým střevíčkem do hovna. Zazvonili u zámku a dlouho
museli čekat, než jim někdo otevřel, neboť komorník právě
slézal ze služebné a nemohl najít kšandy. Děti se hnaly do
pokoje. Barunku nejvíce zajímal porculánový andílek. Marně
ji babička napomínala: "Nech toho andílka, máš ruce volšový!"
Barunka zatím hladila andílkovi pinďourka, ale andílek jí náhle
vyklouzl z ruky a byl na sračku. Vtom se otevřely dveře a vešla
paní kněžna. "To se lehce zpraví", povídá babička
celá nesvá. "Dejte mi pírko a trochu klihu!" Když
dostala žádané, dala se do práce. Právě se snažila přilepit
pinďourka, když se paní kněžna otočí a povídá: "Ale
babičko, ten kousek musí viset dolů!" Chvíli se přely,
až babička povídá: "Co mě budete učit, milostivá paní,
vy tomu hovno rozumíte! Já jsem jich za svůj život viděla a
vždycky stály v pozoru! A už mě neserte!" Paní kněžna
zbledla, podívala se z okna a vzdychla: "Šťastná to žena!"
Pak se rozloučili. Opět vyrušený komorník povídá: "Jen
zas přijďte, havrani! Nakopu vás do prdele, až budete srát
maggi!" a práskl za nimi dveřmi. Babička se lekla, až se
posrala. Šli domů. Barunka zamířila do stodoly a ve tmě
narazila na voj. "To jste vy, pane Franc?", zeptala se
tiše a rozvalila se do sena. Tak skončil všední den na Starém
bělidle.
©MACH3